Jsou situace, kdy se nám lidem nabízí něco dobrého, ale my se to zdráháme přijmout nebo to dokonce odmítáme. Jistě, počínáme si tím pádem vlastně hloupě a jsme tak sami proti sobě, ale když se nad tím zamyslíme, proč by to tak nemohlo být? Když se nám nechce do něčeho, co je jenom naše osobní věc, proč by nás měl někdo tlačit do něčeho, oč tedy zjevně nestojíme?Ale realita je jiná. Pod pláštíkem dobra jsme mnohdy nuceni k tomu, co nechceme. A ti, kdo nám to vnucují, se třeba ani nezeptají na náš názor.Vezměte si třeba takovou otázku zdravotně-preventivních programů pro zaměstnance. Ty se doposud nabízely na dobrovolné bázi, což znamená, že bylo jenom na zaměstnavatelích, zda pro své zaměstnance budou nějaké podobné záležitosti zařizovat. Firmy mohly nabízet něco, co prospívalo zdraví jejich zaměstnanců, a velké firmy to často i dělaly. Protože velké firmy si to na rozdíl od těch malých mohly dovolit. Takže proč by ne?Ale pak ministerstvo zdravotnictví navrhlo, aby byla tato záležitost povinná. Aby každá firma povinně zajišťovala zdravotní programy pro zaměstnance. Ovšem zaměstnavatelské svazy byly proti. Protože by to představovalo hlavně pro malé firmy další enormní zátěž. A nejen pro takové firmy. Závodní lékaři měli pro zaměstnance vytvářet programy, které by posilovaly specificky jejich zdraví, a firmy pak měly zajišťovat třeba preventivní vyšetření, očkování, podmínky pro absolvování screeningových vyšetření či preventivní programy na zlepšení životosprávy. Protože budou-li prý zaměstnanci zdravější, bude to i pro zaměstnavatele výhodné.Po protestech nakonec ministerstvo zdravotnictví muselo couvnout. A taková nabídka tedy zůstane i nadále dobrovolnou. Protože takovou povinnost nechtěli nejen zaměstnavatelé, ale ani praktičtí lékaři. Které by tato povinnost také významně zatěžovala.A je štěstí, že to tak dopadlo. Protože to bylo stejně hloupé rozhodnutí. Mělo to být povinné pro firmy, ale ne pro zaměstnance, kteří by se na podobných záležitostech mohli, ale nemuseli podílet. Asi aby proti sobě vláda nepoštvala voliče. Prozatím je tedy vše při starém. Ale ministr Válek věří, že to zvládne prosadit aspoň příští vláda. A já doufám, že se jí to opět nepodaří. Jinak by se mohlo jednoho dne hravě stát, že budeme začínat každou směnu povinnou rozcvičkou před továrnou a doktor nám bude třeba sestavovat zdravý jídelníček a kontrolovat, zda ho dodržujeme, a očkovat nás kdo ví proti čemu. Na povel ministerstva.