Stalo se vám někdy, že jste potkali ve městě mladého člověka na chodníku nebo skupinu mladých lidí, kteří nevnímali svět kolem sebe, civěli do mobilu a žili si ve své ulitě virtuální reality? Takový obraz dnes můžete zahlédnout na mnoha místech, je to bohužel současní realita, a co z takových lidí jednou vyroste, na to se snad raději ani nebudeme snažit odpovídat. Nejsou ale všichni mladí takoví, někteří (a není jich mnoho) se chovají jinak. Vnímají, že digitalizace nám zasahuje do života až příliš, a uznávají tradiční hodnoty lidství. Nemají rádi umělou inteligenci a raději se zajdou projít do parku, projet na kole, anebo zajdou na koncert klasické hudby, protože tam lze objevit mnoho skvostných hudebních děl, nad nimiž se až tají dech. Pokud právě vy patříte do této skupiny, a máte po svém boku přítelkyni, která není příliš zběhlá ve vážné hudbě a domnívá se, že jde vesměs o neveselé a melancholické motivy, vytáhněte jí na koncert vážné hudby v Praze https://www.bmart.cz/cs, ať se sama přesvědčí, že i tato hudba umí léčit mysl, rozveselit jí a povznést lidského ducha až do oblak. Zaposlouchejte se do tónů Bolera od Maurice Ravela, je to úžasná skladba, kterou zřejmě dobře znáte, ale neuvědomujete si její vnitřní sílu, zvláště je-li zahraná špičkovými hudebníky z Czech Collegium. Potěšit by vás mohl Bachův Air, což je jeden z barokních skvostů, s nímž si navodíte vzpomínky na prohlídku zámku Troja, Kuks, Dobříš, Stráž nad Nežárkou či Veltrusy, kde jste spolu nedávno byli na výletě.A symfonickou báseň Vltava z cyklu Má vlast od Bedřicha Smetany by si měl vyslechnout každý, aby pochopil, že naše nejkrásnější řeka je zároveň symbolem české státnosti, a že kdo ji nezná, měl by zavítat k jejím břehům jako cyklista nebo vodák, aby lépe chápal, že naše země patří k těm nejkrásnějším na celém světě.