S blížící se olympiádou se opět čeří nadšení nejen u nás, ale prakticky u všech lidí z celého světa. Prakticky všichni budeme přilepeni k obrazovkám a sledovat výkony sportovců, přičemž budeme fandit právě těm našim. To je běžné, a děje se to každé dva roky, jak o letních tak i zimních hrách. Je však otázkou, proč tomu tak je, když valná část z nás sport jinak vůbec nesleduje. Hlavním důvodem je to, že se jedná o speciální a především značně medializovanou událost. To totiž hraje skutečně velkou roli. Pokud neustále v televizi slyšíme o tom, jak je olympiáda důležitá, je mnohem pravděpodobnější, že se na ni budeme dívat. Zvláště pokud nám reklamy budou prakticky neustále podsouvat to, jak je naše fandění pro úspěch našich sportovců důležité. Je to samozřejmě jen manipulace, jejímž hlavním cílem je přitáhnout k obrazovkám co nejvíce diváků, avšak není pochyb o tom, že funguje. Dále je zde určitý pocit naší národní hrdosti a sounáležitosti. Jednoduše řečeno, cítíme se, jako bychom byli sami tito sportovci, a jako by jejich úspěchy byly i úspěchy našimi. I zde se však jedná pouze o pocit, který toho nemá s realitou příliš společného. Ve skutečnosti totiž na nás ani tak nezáleží, a to, že se daný člověk narodil v naší zemi a reprezentuje ji, neznamená, že jeho úspěchy jsou i úspěchy našimi. Znamená to tedy, že bychom se na olympiádu nemohli dívat? Nikoliv. Rozhodně není nic špatného na tom, abychom fandili sportovcům a ztotožňovali se alespoň částečně s jejich úspěchy. Jen bychom měli mít na paměti, že se stále nakonec jedná jen o hru, a ať už bude výsledek jakýkoliv, náš život se tím v podstatě nijak nezmění. Proto je i tady dobrá umírněnost. Neměli bychom vše příliš prožívat, jen si to užívat. Ať už naši sportovci prohrají či vyhrají, vždy by to pro nás měl být příjemný zážitek, který si užijeme. To je totiž tím hlavním, na čem záleží.