Jedním ze základních znaků naší doby je bezesporu vědecký pokrok. Proč je ale pro nás tak důležitý? Co by se stalo, kdyby se náhodou zastavil, a kdo by tím nejvíce trpěl? Tyto otázky nás mohou trápit, vyhlídky totiž nejsou veselé a může se snadno stát, že se toho dožijeme, když ne my, tak naše děti či vnukové. Jak je to možné? Velmi jednoduše. Jen málokdo si uvědomuje, jak moc je náš výzkum závislý na fosilních palivech, především pak ropě. Ta je totiž využívána nejen ve výrobě, ale také v mnoha nejrůznějších experimentech. Bohužel, její zásoby povážlivě klesají. Při předpokládaném tempu těžby nám však vystačí již jen na několik málo desítek let, tedy pokud nenajdeme nová ložiska, což je dnes již velmi nereálné. Problém je také v tom, že stát dává na výzkum a vývoj podstatně méně peněz. Ten se tedy přesouvá do soukromého sektoru (vlastně tam již z velké části je), což přináší vlastní problémy. Například to, že zde se nezkoumají jevy, nýbrž se vyrábí nové produkty, které je možné zpeněžit. Základní výzkum jde tedy většinou stranou. Co se ale stane, pokud se vědecko-technický pokrok najednou skutečně zastaví? V první řadě to ovlivní ekonomiku. Značně se totiž změní ceny nejrůznějších přístrojů, včetně elektroniky. Ta v podstatě přestane zastarávat, neboť již nebudou žádné nové modely. Ceny se tak budou držet neustále nahoře a nebudou klesat. Lze předpokládat, že nastane alespoň částečná regrese, neboť lidé v takovém případě ztratí ve vědu důvěru. Tím pádem bude také méně vědců, neboť tuto práci nebude chtít dělat tolik lidí. Důsledek toho všeho i to, kam tato cesta povede, jsou pak více než jasné. Naštěstí se nemusíme příliš bát, že se v nejbližší době něco takového stane. Jistě, zásoby ropy se tenčí, jak již bylo zmíněno. Avšak máme ještě několik desetiletí, abychom našli náhradu. A při dnešním tempu pokroku bude tato doba bohatě stačit.