S kamarádkou jsme opravdu nerozlučná dvojka, všechno děláme spolu. Já si vzpomínám, když ještě moje kamarádka měla partnera, tak jsme všichni tři chodili někam za zábavou. Moc rádi jsme se bavili. Protože co chcete dělat jinak s ženami, když jste tam jediný muž? Samozřejmě, že vždycky musíte ženy uklidnit tím, že je vezmete někam na zábavu. Dáte jim litr vína a uvidíte, jak se ženy budou bavit samy. Takhle to vždycky alespoň říkal kamarádčin partner. Ale potom, když se moje kamarádka se svým partnerem stále jenom hádali, tak se potom za půl roku rozešli. Já se tomu ani nedivím. Oni spolu byli už opravdu hodně dlouho. A kolikrát se také moc spolu hádali a bylo to také kvůli tomu, že moje kamarádka chtěla, aby už spolu bydleli, aby měli společné bydlení, protože mě i přišlo také nelogické, že vlastně každý bydlí ve svém bytě a vlastně platí nájem. Kdyby bydleli jenom v jednom bytě, tak by potom platili samozřejmě jenom jeden nájem. A víte, co by se ušetřilo opravdu spoustu peněz, třeba i klidně deset tisíc korun měsíčně. Jenomže ne, její partner s ní stále vůbec nechtěl bydlet. Mojí kamarádce to bylo divné. Moje kamarádka stále partnera z něčeho podezřívala. Svého partnera podezřívala například z nevěry anebo z toho, že on to s ní nemyslí vůbec vážně. Abych se přiznala, tak já jsem také taková žena, která je podezřívavá, kdyby můj partner se mnou nechtěl bydlet po letech vztahu, tak by mě to také vrtalo hlavou. Měla bych v hlavě nasazeného takzvaně brouka. A proto jsem si řekla, že bych se ještě zeptala jejího partnera, proč on s ní nechce bydlet. On mi řekl, že se bojí závazků. A tady to je. On se bojí závazků se ženou. Nechtěla jsem to kamarádce říkat, ale když je to moje nejlepší kamarádka, tak jí přece nezradím. Všechno jsem jí řekla. A moje kamarádka řekla, že už to takhle tušila dlouho, že poslední rok to už tušila, takže jsem byla ráda, že jsem jí neřekla nic nového. Alespoň si nemusím nic vyčítat, že jsem jim rozbila vztah.