Jako malá holka jsem s kamarádkou chodila na gymnastiku. Tohle mě opravdu hodně bavilo. Líbilo se mi to a říkala jsem si, že kdyby mi tohle vydrželo i snad po celou základní školu a třeba i na střední škole, že bych to mohla potom také někam dotáhnout. Já jsem tady sice nechtěla. Popravdě, abych se přiznala, tak já jsem nechtěla ani chodit do té gymnastiky a už asi v šesté třídě jsem k tomu měla odpor, ale chtěla jsem vydržet, protože moji rodiče na mě byli pyšní a stále se někomu chlubili, jak mám opravdu perfektní výsledky z gymnastiky. Samozřejmě, měla jsem opravdu perfektní výsledky z gymnastiky, protože mě to bavilo.Jenomže dříve v šesté třídě anebo v sedmé třídě, kdy už jsem jednoduše měla takovou už silnější a hlubokou pubertu, už jsem se chtěla hlavně líbit klukům a chtěla jsem chodit s kamarádkami na nějaké akce anebo třeba na hřiště se někam bavit s kamarády. S kamarádkami si vyměňovat nějaké tipy a rady, jak na kluky a podobně. Vůbec jsem neměla na sportování ani náladu. Když jsem potom ale poznala jednoho kluka, to bylo asi v deváté třídě. Akorát on chodil do jiné školy, tak jsem si řekla, že vlastně ten sport není tak špatný, protože když jsem viděla a zjistila, jak můj kamarád z jiné školy jezdí závodně na kole, tak jsem si řekla, že vlastně ten sport není tak špatný a že sport by měl dělat každý člověk.On mi řekl, že sport je pro něj velice důležitý a že na kole jezdí už od páté třídy, že ho to moc baví, že tohle viděl prý u svého staršího bratra a řekl, že tohle musí vyzkoušet. Taky zkoušel skateboard. Jenomže na skateboardu si tak šeredně odřel kolena, že řekl, že už na skateboard tedy nikdy nestoupne, i když tedy to několikrát porušil a vyzkoušel si to znovu. Ale stále dává přednost nějakému sportovnímu odpruženém kolu. Povím vám, že tohle by mě také moc bavilo a také jsem to zkoušela.